Samota
Hoboes
DEo tváře čas mi hlE7ubokou brázdu sAamotou vyrejvEal,
tělo je rB7ozeschlej prám, když pluješ stAále jen sám,
co je ti plB7atný, že jsi kapitEán.
DoE zrzavejch strun E7svýho banja dAávno už jsem nezaEhrál,
že jsem byl stB7ále jen sám, v srdci mám nAejeden šrám,
život je B7tvrdej, i když jsi kapiEtán.
E7A tak vždy zAůstaneš sB7ám, nikdEo ti nepovC#mí,
jak máš žAít, abys bB7yl milovEán,
E7a tak vždy zAůstaneš sB7ám, a kEoláč medovC#mý
za tebe F#msní kapB7itán KorkorEán.
NaE tváři mech mám zE7 dalekejch cest tam Ado hor a údoElí,
z košile B7mám jenom cár, ze smečky Azbylo psů pár,
co bude dB7ál, mi nikdo nepoEví.
V Ekapse mám prach vE7odřenej z mincí, Akterý jsem prodEělal,
já jenom B7samotu znám, tak, sakra, Aco dělat mám,
abych měl B7jednou na pořádnejE flám.
E7A tak vždy zAůstaneš sB7ám, nikdEo ti nepovC#mí,
jak máš žAít, abys bB7yl milovEán,
E7a tak vždy zAůstaneš sB7ám, a kEoláč medovC#mý
za tebe F#msní kapB7itán KorkorEán.