Samota
Hoboes
DEo tváře čas mi hlE7ubokou brázdu sAamotou vyrejvEal,
tělo je rH7ozeschlej prám, když pluješ stAále jen sám,
co je ti plH7atný, že jsi kapitEán.
DoE zrzavejch strun E7svýho banja dAávno už jsem nezaEhrál,
že jsem byl stH7ále jen sám, v srdci mám nAejeden šrám,
život je H7tvrdej, i když jsi kapiEtán.
E7A tak vždy zAůstaneš sH7ám, nikdEo ti nepovC#mí,
jak máš žAít, abys bH7yl milovEán,
E7a tak vždy zAůstaneš sH7ám, a kEoláč medovC#mý
za tebe F#msní kapH7itán KorkorEán.
NaE tváři mech mám zE7 dalekejch cest tam Ado hor a údoElí,
z košile H7mám jenom cár, ze smečky Azbylo psů pár,
co bude dH7ál, mi nikdo nepoEví.
V Ekapse mám prach vE7odřenej z mincí, Akterý jsem prodEělal,
já jenom H7samotu znám, tak, sakra, Aco dělat mám,
abych měl H7jednou na pořádnejE flám.
E7A tak vždy zAůstaneš sH7ám, nikdEo ti nepovC#mí,
jak máš žAít, abys bH7yl milovEán,
E7a tak vždy zAůstaneš sH7ám, a kEoláč medovC#mý
za tebe F#msní kapH7itán KorkorEán.