Já
H
sám pozdě večer jsem do sálu vešel
sedl za stůl a uslyšel
F#
smích
C#m
krásná se zdála a
F#
na mě se smála
já se
C#m
zeptal jak
F#
říkat jí
H
smím
jestli
H
chceš, tak mi tykej, jak chceš mi říkej
a máš-li touhu, tak líbat mne
E
smíš
a
F#
bílá jak svíce už neřekla více
a já se jen díval
jak sedá si
H
blíž
A
H
pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
já
C#m
cítil, jak blednu a
F#
dech můj se krátí
já
C#m
malý byl
F#
a byl jsem
H
sám
to, co
H
potom se stalo, mě úplně vzalo
měl začít
a právem mě
E
zbít
však
F#
zničil mé plány, řek namísto rány
slov pár
dodnes slyším je
H
znít
Db
Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín
nezmizel s
Ab
ním
my jsme
Ebm
dál tu hru hráli,
Ab
ve dveřích stáli
i
Ebm
tam
s námi
Ab
stál ten
Db
stín
byla
Db
krásná, jak nebe, já slyšel sám sebe
jak říkám, že nepůjdu
Gb
dál
už
Ab
nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár
a stín co tam
Db
stál
