Lásko, mne ubývá sil
Pavel Bobek
B
Já Bsám pozdě večer jsem do sálu vešel
sedl za stůl a uslyšel F#smích
C#mkrásná se zdála a F#na mě se smála
já se C#mzeptal jak F#říkat jí Bsmím
jestli Bchceš, tak mi tykej, jak chceš mi říkej
a máš-li touhu, tak líbat mne Esmíš
a F#bílá jak svíce už neřekla více
a já se jen díval jak sedá si Bblíž
A Bpak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
vzápětí namířil k F#nám
já C#mcítil, jak blednu a F#dech můj se krátí
já C#mmalý byl F#a byl jsem Bsám
to, co Bpotom se stalo, mě úplně vzalo
měl začít a právem mě Ezbít
však F#zničil mé plány, řek namísto rány
slov pár dodnes slyším je Bznít
Řekl jí lásko, mně ubývá Esil, já říkal si dávno,
že bídným jsem Bbyl
já Ecítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Bcíl
řekl jí F#lásko, mně ubývá BsilC#
DbDál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s Abním
my jsme Ebmdál tu hru hráli, Abve dveřích stáli
i Ebmtam s námi Abstál ten Dbstín
byla Dbkrásná, jak nebe, já slyšel sám sebe
jak říkám, že nepůjdu Gbdál
už Abnevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín co tam Dbstál
Řekl jí lásko, mně ubývá Gbsil, já říkal si dávno
že bídným jsem Dbbyl
já Gbcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Dbcíl
řekl jí Ablásko, mně ubývá Dbsil
Řekl jí lásko, mně ubývá Gbsil, já říkal si dávno
že bídným jsem Dbbyl
já Dbcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Dbcíl
řekl jí Ablásko, mně ubývá Dbsil