Lásko, mně ubývá sil
Pavel Bobek
BbJá sám pozdě večer jsem do sálu vešel
sedl za stůl a uslyšel Fsmích
Cmkrásná se zdála a Fna mě se smála
já se Cmzeptal, jak Fříkat jí Bbsmím
Jestli chceš, tak mi tykej, jak chceš mi říkej
a máš-li touhu, takBb7 líbat mne Ebsmíš
a Fbílá jak svíce už neřekla více a já se jen díval
jak sedá si Bbblíž
BbA pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil
vzápětí namířil Fk nám
já Cmcítil, jak blednu a Fdech můj se krátí
já Cmmalý byl Fa byl jsem Bbsám
To, co potom se stalo, mě úplně vzalo
měl začít a Bb7právem mě Ebzbít
však Fzničil mé plány, řek namísto rány
slov pár dodnes slyším je Bbznít
Řekl jí lásko, mně ubývá Ebsil
já říkal si dávno, že bídným jsem Bbbyl
já Ebcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Bbcíl
řekl jí Flásko, mně ubývá Bbsil
CDál vím, že zmizel jak spadané listí
ale jeho stín nezmizel Gs ním
my jsme Dmdál tu hru hráli, Gve dveřích stáli
i Dmtam s námi Gstál ten Cstín
Byla krásná, jak nebe, já slyšel sám sebe
jak C7říkám, že nepůjdu Fdál
už Gnevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín co tam Cstál
Řekl jí lásko, mně ubývá Fsil, já říkal si dávno
že bídným jsem Cbyl
já Fcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Ccíl
řekl jí Glásko, mně ubývá Csil
Řekl jí lásko, mně ubývá Fsil, já říkal si dávno
že bídným jsem Cbyl
já Fcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Ccíl
řekl jí Glásko, mně ubývá Csil