Jako pár chromejch koní
Poutníci
Sednu si Gmna taburet z lýčí
a ty na Ebpostel z nehorázné něhy,
a to Fspojení z nás zničí,
tvá Gmtvář je víc než boží
i v týhle chvEbíli, která nemá břehy,
a v tom strFachu, kdo koho dřív složí,
jak ten Ebpár chromejch Gmkoní
Tak marnejch jako záře svící
na pláň rozdupanou těmi,
co se milujou jak býci,
kde se v osudovým třesku
řítí touhle věčnou zemí
stáda rozpálenejch mezků,
nejen pár chromejch koní
Těch, co se věčně choulí k sobě,
viní kdekoho z tý zimy,
kdy je v posteli jak v hrobě,
kdy ti nevinní se vzbouří
a ti vinní se vzbouří s nimi,
že se udí v jednom kouři,
jak ten pár chromejch koní
Co Bpolední mu zvoní, když by Fspal,
jen Bdál, Ebjen Bdál
Tak mi Bpodej láhev piva,
která Gmjediná tu zbyla,
která Fjediná tu zpívá,
jen se Bzvedej, ty mý mládě,
jsme teď Gmprvní, v tom je síla,
a taky Fpředposlední v řadě,
po nás Ebpár chromejch Gmkoní
Ti se belhají k svý mezi,
která byla a už není,
a ta ženská z nich je březí,
a nás v kleštích drží sázka,
při zemi to hřmění
a při životě láska,
jak ten pár chromejch koní