Jako pár chromejch koní
Poutníci
Sednu si Amna taburet z lýčí
a ty na Fpostel z nehorázné něhy,
a to Gspojení z nás zničí,
tvá Amtvář je víc než boží
i v týhle chvFíli, která nemá břehy,
a v tom strGachu, kdo koho dřív složí,
jak ten Fpár chromejch Amkoní
Tak marnejch jako záře svící
na pláň rozdupanou těmi,
co se milujou jak býci,
kde se v osudovým třesku
řítí touhle věčnou zemí
stáda rozpálenejch mezků,
nejen pár chromejch koní
Těch, co se věčně choulí k sobě,
viní kdekoho z tý zimy,
kdy je v posteli jak v hrobě,
kdy ti nevinní se vzbouří
a ti vinní se vzbouří s nimi,
že se udí v jednom kouři,
jak ten pár chromejch koní
Co Cpolední mu zvoní, když by Gspal,
jen Cdál, Fjen Cdál
Tak mi Cpodej láhev piva,
která Amjediná tu zbyla,
která Gjediná tu zpívá,
jen se Czvedej, ty mý mládě,
jsme teď Amprvní, v tom je síla,
a taky Gpředposlední v řadě,
po nás Fpár chromejch Amkoní
Ti se belhají k svý mezi,
která byla a už není,
a ta ženská z nich je březí,
a nás v kleštích drží sázka,
při zemi to hřmění
a při životě láska,
jak ten pár chromejch koní