Jako pár chromejch koní
Poutníci
Sednu si Emna taburet z lýčí
a ty na Cpostel z nehorázné něhy,
a to Dspojení z nás zničí,
tvá Emtvář je víc než boží
i v týhle chvCíli, která nemá břehy,
a v tom strDachu, kdo koho dřív složí,
jak ten Cpár chromejch Emkoní
Tak marnejch jako záře svící
na pláň rozdupanou těmi,
co se Dmilujou jak býci,
kde se v osudovým třesku
řítí Emtouhle věčnou zemí
stáda Drozpálenejch mezků,
nejen Cpár chromejch Emkoní
Těch, co se Gvěčně choulí k sobě,
viní Emkdekoho z tý zimy,
kdy je Dv posteli jak v hrobě,
kdy ti Gnevinní se vzbouří
a ti Emvinní se vzbouří s nimi,
že se Dudí v jednom kouři,
jak ten Cpár chromejch Emkoní
Co Gpolední mu zvoní, když by Dspal,
jen Gdál, Cjen Gdál
Tak mi Gpodej láhev piva,
která Emjediná tu zbyla,
která Djediná tu zpívá,
jen se Gzvedej, ty mý mládě,
jsme teď Emprvní, v tom je síla,
a taky Dpředposlední v řadě,
po nás Cpár chromejch Emkoní
Ti se Gbelhají k svý mezi,
která Embyla a už není,
a ta Dženská z nich je březí,
a nás Gv kleštích drží sázka,
při Emzemi to hřmění
a při Dživotě láska,
jak ten Cpár chromejch Emkoní
Co Gpolední mu zvoní, když by Dspal,
jen Gdál, Cjen Gdál