Drž se zpátky, chlapče můj
Pavel Bobek
C
CŘíkávali: to je on, ten, Fco se stále Cbojí
Cto snad ani není chlap, když neumí se Gprát
jeho Cjméno zapomněli a Fkdo chtěl hodit Cblátem
ten Cklidně blátem házel, ostatGní se mohli Csmát
Cnejspíš nikdo nevěděl, co mu Fjeho táta Cřekl
Cod té doby uběhla už hezká řádka Gdní
můj Csoused o tom povídal, že Fslyšel, dřív než Csmekl
co na Csrdce mu kladl ve své Gchvíli posledCní
CStůj, klidně stůj a drž se Fzpátky, chlapče Cmůj
Fod malérů Cdrž se raděj Gdál
Cruku na to dej, špatný Fpříklad ve mně Cměj
já Cna siláka Frád si často Ghrál, teď vidíš sám, za co můj život Cstál
Pak Dbpřešla léta a pravá láska Gbdo cesty mu Dbvešla
Dbbyla krásná jako sen, a kdekdo záviAbděl
když Dbjednou byla sama, Gbna návštěvu Dbpřišlo
Dbpár nezvaných hostí, každý Abdělal to, co Dbchtěl
Dbkdyž pak vstoupil do dveří a Gbuslyšel, jak Dbpláče
Dbpochopil, že stane se jen to, co uděAblá
kouk' Dbna obrázek táty a Gbchvíli se mu Dbzdálo
že Dbznovu slyší, jako kdysi, ta Abslova vzdáleDbná
DbStůj, klidně stůj a drž se Gbzpátky, chlapče Dbmůj
Gbod malérů Dbdrž se raděj Abdál
Dbruku na to dej, špatný Gbpříklad ve mně Dbměj
já Dbna siláka Gbrád si často Abhrál, teď vidíš sám, za co můj život Dbstál
Když Dpo stopách těch výtečníků Gšel rozvážným Dkrokem
Dprázdno v duši měl a v očích divný Achlad
jen Dmalou chvíli volali: to je Gten, co se Dbojí
pak Dv tichu náhlém byl by slyšet Ašpendlík, kdyby Dspad'
jen Dmalá muška na zdi snad Gpodívat se Dsměla
na Dspousty boulí, podlitin a různých jiných Aran
když Dodcházel, tak oslovil ta Gsténajíci Dtěla
jó, Dkaždý totiž uléhá, jak Austele si Dsám
/a pro sebe si řekl/
Já Dcelý život svůj se držel Gzpátky, táto Dmůj
vždyť Gvím, že to sis Dvždycky nejvíc Apřál
však Dnemá smyslu víc ráně Gnastavovat Dlíc
když Dchlapem zkrátka Gčlověk už se Astal, tak přijde někdy čas, aby se Dpral
Dříkávali: to je on, ten, Gco se stále bojíD