Bylo jí sedmnáct
Noví Zelenáči Mirka Hoffmanna
ADAD
DZačlo to v pondělí, já vyjel ven
Aod mojí garáže Gpár bloků Djen
Dzahlídnu zjevení, snad je to klam
Gsnad je to AArchanděl Dsám
DStojí tam opodál holka jak Artuť
Amá nohy štíhlý a báječnou Dhruď
Dale já rukou máv, D7řek jsem si Gnic
Abylo jí Dsedmnáct
Amně třikrát Dvíc
ADAD
DDalší den v úterý, v ten samej čas
Astála tam znovu a Gjá jenom Džas
Dkývla jen rukou, já namístě stál
Gspolu pak Ajeli jsme Ddál
DPovídá: "šofére, vzdávám ti Adík
Aže jsi mě nabídnul svůj dostavDník"
Dna tvář mě políbí, D7ale já Gnic
Abylo jí Dsedmnáct
Amně třikrát Dvíc
ADAD
DVe středu, ve čtvrtek, v ten samej čas
Abrzdím a dveře jí Gotvírám Dzas
Dsukně má den co den čím dál tím výš
Gkůži jak Abronzovou Dplyš
V Dpátek při loučení vypíná Ahruď
"Alíbej mě šofére jestli máš Dchuť!"
Dpřemáhám touhu, když D7říkám si Gnic
Abylo jí Dsedmnáct
Amně třikrát Dvíc
ADAD
V Dsobotu nepřišla, a já nejsem mnich
tak Anavštívím dům, v kterým Gsídlí prej Dhřích
Dstála tam u baru jak anděl sám
v Grouchu těch Aprodejnejch Ddam
DŠeptá mi: "šofére, vítám tě, Apojď
Amám krásnej budoár, budu tvá Dchoť"
Djá poznal ráj než jsem D7stačil si Gříct
Aže je jí Dsedmnáct
Amně třikrát Dvíc
ADAD