Okoř
Táborová
DNa okoř je cesta jako žádná ze sta,
A7vroubená je stromaDma.
DKdyž du po ní v létě,samoten na světě,
A7sotva pletu nohaDma.
GNa konci té cesty Dtrnité, Estojí krčma jako A7hrad.
DTam zapadli trampi, hladoví a sešlí ,
A7začli sobě notoDvat
DNa hradě Okoři A7světla už nehoří,
Dbílá paní A7šla už dávno Dspát.
DTa měla ve zvyku, A7podle svého budíku,
Do půlnoci A7chodit strašíDvat.
GOd těch dob co jsou tam Dtrampové,
Enesmí z hradu A7pryč.
DA tak dole v podhradí A7se šerifem dovádí,
Don jí sebral A7od komnaty Dklíč.
DJednoho dne z rána roznesla se zpráva,
A7že byl Okoř vykraDden.
DNikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
A7nikdo nebyl dopaDden.
GŠerif hrál celou noc Dmariáš Es bílou paní v A7kostnici
Dmísto aby hlídal, zuřivě ji líbal
A7dostal z toho Dzimnici
DNa hradě Okoři A7světla už nehoří,
Dbílá paní A7šla už dávno Dspát.
DTa měla ve zvyku, A7podle svého budíku,
Do půlnoci A7chodit strašíDvat.
GOd těch dob co jsou tam Dtrampové,
Enesmí z hradu A7pryč.
DA tak dole v podhradí A7se šerifem dovádí,
Don jí sebral A7od komnaty Dklíč.
×
![chord]()