Sudvěj
Jaromír Nohavica
BmTolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude
vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba
Aneklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude
ještě tolik věcí udělat je třeba, ještě tolik Bmvěcí udělat je
třeba
BmStaré ženy nosí haleny z šedého batistu
a když je pánská volenka, sedí samy v rohu
Akulhavý taneční mistr obrací list po listu
ještě tolik věcí dělat mohu, ještě tolik Bmvěcí dělat mohu
DŘeka se prodírá koryty a slepými rameny
Ema pak se v moři doširoka rozproAstírá
je Bmčas rozmetávat kameny a je Gčas, je čas ty kameny Asbírat
BmRodina sedí v trávě, směje se a snídá
je to rodina šťastného malíře Vojkůvky
Anajednou přilétá straka a žena říká: vida
podívejte, děti, nese borůvky, podívejte Bmna ni, nese borůvky
BmTohle, co se děje teď, už se nikdy nestane
hromničkou na našich hrobech budou naše knihy
Avůně milujících se těl jednou ráno vyvane
z té nekonečné tíhy, z Bmté nekonečné tíhy
DNapsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám
Ems monogramem tiché naděje na posleAdní řádce
Bmje čas kráčet od někud někam, a je Gčas, je čas někam se Avracet
BmZe svého diáře vyškrtávám první umřelé
na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma
Amladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele
aby jim nezabylo zima, aby jim snad Bmnezabylo zima
BmA mně je den ode dne, noc od noci stále více chladněji
v průvanech věků mizí mé roky rozmařilé
Atohles' mi neprozradil, Sudvěji, ach, Sudvěji
že jednou přijde ona chvíle, že jednou Bmpřijde ona chvíle
DZ mlhy u cesty se vynořili dva bílí bůvoli
Emněco jim zpívám, ale můj hlas zní Atak cize
Bmje čas zasévat na poli a je Gčas, je čas na poli Asklízet
BmV podloubí šternberského hradu u stěny je lavice
sedám si na ni a malíř přináší mi kávu
Aa v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice
Bůh na něm snídá borůvky a Bmzrzavou má hlavu
BmNení ta káva příliš silná, ptá se jeho paní
ach, kdyby manžel nebyl blázen, tak jsme dávno bohatí
Aa malíř Libor směje se a nade mnou se sklání
co jednou namaluješ, to se neztratí, Bmco namaluješ, to se
neztratí
DTolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude
Emvteřina za vteřinou ukrajují můj Apecen chleba
Bmneklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude
Gještě tolik pláten udělat je třeba, ještě tolik Apísní udělat je
EmtřeAba