Hm
Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude
vteřina za vteřinou ukrajují můj pecen chleba
A
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude
ještě tolik věcí udělat je třeba, ještě tolik
Hm
věcí udělat je
třeba
Hm
Staré ženy nosí haleny z šedého batistu
a když je pánská volenka, sedí samy v rohu
A
kulhavý taneční mistr obrací list po listu
ještě tolik věcí dělat mohu, ještě tolik
Hm
věcí dělat mohu
D
Řeka se prodírá koryty a slepými rameny
Em
a pak se v moři doširoka rozpro
A
stírá
je
Hm
čas rozmetávat kameny a je
G
čas, je čas ty kameny
A
sbírat
Hm
Rodina sedí v trávě, směje se a snídá
je to rodina šťastného malíře Vojkůvky
A
najednou přilétá straka a žena říká: vida
podívejte, děti, nese borůvky, podívejte
Hm
na ni, nese borůvky
Hm
Tohle, co se děje teď, už se nikdy nestane
hromničkou na našich hrobech budou naše knihy
A
vůně milujících se těl jednou ráno vyvane
z té nekonečné tíhy, z
Hm
té nekonečné tíhy
D
Napsal jsem dopisy a rozeslal ty dopisy a čekám
Em
s monogramem tiché naděje na posle
A
dní řádce
Hm
je čas kráčet od někud někam, a je
G
čas, je čas někam
se
A
vracet
Hm
Ze svého diáře vyškrtávám první umřelé
na třídě Svobody stojím s rukama svěšenýma
A
mladinké ženy kolem pletou svetry pro své manžele
aby jim nezabylo zima, aby jim snad
Hm
nezabylo zima
Hm
A mně je den ode dne, noc od noci stále více chladněji
v průvanech věků mizí mé roky rozmařilé
A
tohles' mi neprozradil, Sudvěji, ach, Sudvěji
že jednou přijde ona chvíle, že jednou
Hm
přijde ona chvíle
D
Z mlhy u cesty se vynořili dva bílí bůvoli
Em
něco jim zpívám, ale můj hlas zní
A
tak cize
Hm
je čas zasévat na poli a je
G
čas, je čas na poli
A
sklízet
Hm
V podloubí šternberského hradu u stěny je lavice
sedám si na ni a malíř přináší mi kávu
A
a v druhé ruce nový obraz jménem Svatá trojice
Bůh na něm snídá borůvky a
Hm
zrzavou má hlavu
Hm
Není ta káva příliš silná, ptá se jeho paní
ach, kdyby manžel nebyl blázen, tak jsme dávno bohatí
A
a malíř Libor směje se a nade mnou se sklání
co jednou namaluješ, to se neztratí,
Hm
co namaluješ, to se
neztratí
D
Tolik, kolik je mi teď, už mi nikdy nebude
Em
vteřina za vteřinou ukrajují můj
A
pecen chleba
Hm
neklepej na dveře, posečkej chvíli, můj osude
G
ještě tolik pláten udělat je třeba, ještě tolik
A
písní udělat je
třeba
