Staré dopisy
Vladimír Merta
Dm7Naposledy jsem Gplakal v kině Cna pohádce A7o Popelce,
Dm7schoulený Gna sedadle Fchlapeček v G7maminčině CklíA7ně
Chtěl jsem zmenšit a od prosit tě,
a zeptal se:"Je to místo vedle tebe volné"
nejistě sis poposedla a řekla:"Jistě, hm,hm,hm
sedávám schválně na nepravém místě"
A holoubci vybírali hrášek z popela,
zobáčky zvesela klovali o podlahu
tři zlaté ořišky cinkly a Popelka je zvedla:
"Holouci milí, děkuji vám za námahu"
My princové za dvě koruny v první řadě,
promrzlí vrabčáci na telegrafním drátě
teď vybízí má dámy k tanci,
a ty jsi zašeptala:" Jááááá, já chci !"
A Popelka rozlouskla první oříšek
a oblékla si šaty z hedvábí
tančila u muziky, ztratila střevíček:
"Holoubci milí, chce se mi za vámi"
Toho si vezmeš nebo si ho vezmejiná,
děti šly čurat a uteklo jim kousek pohádky
a v první řadě nedělního kina
plakala vrádka školní zahrádky
Popelka tančí valčík v druhých šatech
a odpouští mi všechny moje známosti
já kuchtík, stojím v otevřených vratech,
být nadosmrti s ní alespoň v minulosti
Beru tě za ruku, Popelko z první řady
a vím, že nebudeš první ani poslední
cítím dech školáčků za mými zády
a na plátně se zatím pomalu rozední
Popelka odjela v brokátových šatech,
dávno jí padl nejmenší střevíček
hledáme obadva reflektory v zádech,
pod sedadly zakutálený oříšek
Tytulky na plátně kina zhasly,
paní pokladní počítá drobné mince,
které jí zbyly v krabci
z plakátů venku opadaly zbytky popelčiny krásy
otevírám doma její dvacet let staré dopisy
C Otevírám doma její dvacet let staré dopisy