Sbohem lásko
Waldemar Matuška
EAť bylo mně i Ají tak Bšestnáct EletAB7
Ezeleným údolím C#m jsem si ji F#mved'B7
Ebyla krásná, to E7vím, a já měl Astrach, jak Amříct
když na řaEsách slzu B7má velkou jako EhráchAE
Sbohem, Alásko, nech mě F#mjít, nech mě G#mjít, bude C#mklid
žádnej F#mpláč už nespraB7ví ty mý Enohy toulaE7vý
já tě Avážně měl moc F#mrád, co ti G#mvíc můžu C#mdát
nejsem F#mžádnej ideB7ál, nech mě Ejít zas Ao dům EdálAB7
EA tak šel čas, Aa já se Btoulám EdálAB7
Ev kolika údolíchC#m jsem takhle F#mstálB7
Ehledal slůvka, co E7jsou jak hojivej Afáč, bůhAmví
co jsem to Ezač, že přiB7náším všem jenom EpláčAE
Sbohem, Alásko, nech mě F#mjít, nech mě G#mjít, bude C#mklid
žádnej F#mpláč už nespraB7ví ty mý Enohy toulaE7vý
já tě Avážně měl moc F#mrád, co ti G#mvíc můžu C#mdát
nejsem F#mžádnej ideB7ál, nech mě Ejít zas Ao dům Edál
AF#mJá nevím,G#m kde se to v člověku C#mbere - ten neklid, co ho F#mtahá
z místa na místo,B7 co ho nenechá, aby byl Esám se sebou spokojenejE7
jako většina ostatních,A aby se usadil,F#m aby dělal jen to
co se G#mmá, a říkal, co se od něj C#mčeká
já prostě F#mnemůžu zůstat na jednom místěB7
nemůžu, opravdu,E faktE7
la la Ala F#mG#mC#m
žádnej F#mpláč už nespraB7ví, ty mý Enohy AtoulaEvý