Poutník a dívka
Spirituál Kvintet
KráAčel krajem poutník, šel sám,
Dkráčel krajem poutník, šel Asám,
kráčel krajem poutník, kráčel C#F#msám,
tu potkal Bdívku, nesla B7džbán,
přistoupil k Esus4ní a pravil:
ARáchel, Ráchel, žízeň mě zmáhá,
Dráchel, Ráchel, Ažízeň mě zmáhá,
ráchel, Ráchel, C#žízeň mě F#mzmáhá,
tak přistup Bblíže, nehoB7dná,
a dej mi Esus4pít, E7a ona:
"AKdo jsi, kdo jsi, že mi říkáš jménem,
Dkdo jsi, kdo jsi, Aže mi říkáš jménem,
kdo jsi, kdo jsi, C#že mi říkáš F#mjménem,
já tě Bvidím poprB7vé,
odkud mě Esus4znášE7?"
ARáchel, Ráchel, znám víc než jméno,
Dráchel, Ráchel, Aznám víc než jméno,
ráchel, Ráchel, C#znám víc než F#mjméno,"
pak se Bnapil, ruku B7zdvih'
a kráčel Esus4dálE7
Ten Adžbán, ten džbán z nepálené hlíny,
ten Ddžbán, ten Adžbán z nepálené hlíny,
ten džbán, ten džbán C#z nepálené F#mhlíny
v onu Bchvíli
zazáB7řil kovem Esus4ryzímE7
AKráčel krajem poutník, šel sám,
Dkráčel krajem poutník, šel Asám,
kráčel krajem poutník, kráčel C#F#msám,
ač byl Bchudý, nepozEnán, přece byl Akrál