Labutí křik
Žalman a spol.
APřišel podzim zas o něco A7dříve,
a s ním Dvítr přines' labutAě,
modrou F#mřekou byla slyšet C#mpíseň,
Dtřepetání perutAě
ACelý měsíc tak si spolu A7hrály,
potom Dpřišel ten osudný Aden,
bylo F#mslyšet divné C#mpousmání
Drezavého nože Ajen
APak zmizela loďka v A7zátočině,
na ní Dzvonil zabijácký Asmích,
toho F#mmuže nikdo C#mnedohoní,
Dkroky v blátě smyje Asníh
LabutF#mi, labutC#mi, vrať se Dzpátky na svou řeku, labutAi,
stýská Dse mi po tvém křiku C#ma mám na jazF#myku,
s Dkým že tvoje láska odletAí
ATak tu leží a je celá A7bílá,
ještě Ddýchá v teplé náruAči,
F#mnebojí se, je jak nikdy C#mtichá,
Dnevolá a nekřiAčí
APláče nebe a na modré A7řece
její Dláska plave opoAdál,
a já F#mnevím, zase jednou C#mnevím,
Dkam bych ty svý oči Adal