Irena
Karel Kryl
EAč Amkvete u potoků černé Fbýlí
a Gač mi vadí stáří v rendez-CvousE,
jde Amchůzí lehčí kroků lesní Gvíly
a Ezáří, září, září v úsměvAmuFE
ač Ambezjehličné lesy hyzdí Dmrampy
a Gza mřížemi pláče AladCinE,
hrst Amkouzla nabere si z jeho Glampy,
svěžejšFí kapradinE
Už Amzbylo jen pár vět a tráva Dmspálená
a Grozbahněná zřídla ve žlutCi,E
chceš Amhluchým vyprávět, co píseň znamenGá,
a Eslepým, co jsou křídla labutAmí?FE
Už zbylo jen pár slov a slza na víčku,
a bez pardonu platí zmýlená,
nad prachem katastrof zní klapot střevíčků:
svá Eústa nabídla ti IrenAma, Irena, Irena!
EByť Amvykolejil svět a není Fsíly,
jež Gdíru v lodi zvedá nad poCEnor,
přec Amhledáš cestu zpět, však černé Gbýlí
se Evyplevelit nedá: je to AmFmor!E
plá Amslunce jako vích nad cestou Dmúzkou,
svět Gs jepicemi tančí gavotCEtu,
u Amsloupů morových začíná Gschůzkou
tep dalFších životů!E
+ IrenEa, IrenAma