O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice
Pavel Dobeš
Hm C D7 G Hm C D7 G
HmPilník je Czastrčená D7pohraniční Gvíska,
v Hmté vísce Cžije D7vdovec VokatGý,
z HmPilníka Cdo Svidříka D7vlak jen jednou Gpíská
Hma ve SvidřCíku žijou D7ňácí BohatGíHmCD7G
Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu,
a vdovec Vokatý má dceru Hedviku,
véna v ní poznal jednoduchou ženu
a jezdil za ní vlakem do Pilníku
HmKaždičkou Csobotu, D7za sucha i Gdeště,
v Hmzimě i Cv létě D7stála u traGti,
Hmlámal ji Cřečmi o D7společné Gcestě,
Hmkterá se Cpřed nimi v D7dálce HmCD7klikaGtíG
HmCo bílých Clodí D7oceány Gkříží,
co Hmptáků Clítá na svých D7křídlech obloGhou,
a Hmnaše Ccesty do těch D7dálek aspoň Gmíří,
Hmkdyž už tam Cnahoru za D7nimi HmCD7nemoGhouG
HmKdyž chlapec Codjel, D7měla v hlavě Gbalet,
Hmmyšlenky Cšťastně D7skotačily za VéGnou
po Hmvšech těch Cvzdušných zámcích D7z levných Gkaret,
Hmmusela Csi je vázat D7mašlí HmCD7červeGnouG
Hedvice bylo nadosmrti nanic,
když Vénu sesbírali ráno po poli,
nějak se zamontoval do přechodu hranic
a v noci byla šťára v celém okolí
Šetření skončilo, a jí, jako ňáký dámě,
projevil účast starší seladon,
přidržel dveře a nabídl jí rámě,
úředník z okresního města Ypsilon
'Děkuji, nechci,' řekla, 'cožpak city kradu,
cožpak jsme nebyli šťastní a bohatí,
vevnitř v mé hlavě, tam úplně vzadu
žádná zvláštní cesta už se neklikatí'
'Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme,
nikdy žádná pro nás neplula přes oceán,
byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle,
chcete-li, u přepážky vám je odevzdám'
Nechce se vždycky jen smát anebo brečet,
nedá se vždycky všemu rozumět,
co po vodě v moři, to je po lidských řečech,
v srdci to hoří a už nehřeje
