Jedenkrát
Žalman a spol.
Zase jsem Hmnechal hlavu Abůhví kde,
snad v Eoblacích, snad Gu tebe,
no já Dvím, lepší už to se mnou Anebude,
Gmaj7vždyť mě dobře znáš
Snad jsem ji Hmnechal u tebe Ana klíně
nemůžu říct, že jen tak nevinně,
bylas' Djak ostrov na pusté Apevnině,
Gmaj7v rouše Evině
Snad jedenDkrát, snad za pár Adní,
odněkud z Emdálek, kde slunce už DnezapaAdá,
přiletí k Dnám pár bílejch Avran,
jak posel Gmaj7nadějeAHm
Je těžké Hmlézt pro modré Ado nebe,
každý mi říká, tam cesta nevede,
no tak Dse ptám, proč bych Avlastně žil,
Gmaj7kdybych uvěřil:
Že slovo Hmchlapa už dávno Anedělá,
a přátelství je už jen pověra,
no a Dláska, ta se včera někde Aválela,
vždyť za prachy jde dnes i důvěra
Ještě pár Hmchvil než se Arozední,
já vím, naděje umírá poslední,
na Dvzdušné zámky zvolna Ausedá prach,
někdy mívám v noci strach
Vzít tě tak Hmpryč daleko Aod lidí,
kam ani měsíc moc dobře nevidí,
abych Dbyl sám až tě budu Aobjímat,
Gmaj7víc ti nemůžu dát