Ročník 47

Wabi Daněk

ANás bylo sedm romantikůEm netušícíchEm7 že se všechno Amění

Aa stačilo pár okamžikůEm patnáct let to Em7vlastně tolik Anení

však F#msotva pátek odhoukaj to C#mpomyšlení každýho z nás HmsvádíDD/C#E

svý Atělo sádlem obalenýEm napasovatEm7 do maskáčů Az mládí

ALéta kráse nepřidaj aEm nevyléčíEm7 naše ztuhlý Aklouby

Ajen v uších pořád zvoní bluesEm co na mýtináchEm7 jazzman vítr Atroubí

zas F#mjdeme známým údolím tak C#mjako v čase naší zašlý HmslávyDD/C#E

a Aslova městem neředěnáEm snášejí sEm7e do vyrezlý Atrávy

Pak Ačaj s příchutí jehličí a Emcigaretu Em7zapalovat Atřískou

Aa kytaru vzít do klína aEm zpívat si tu Em7píseň kdysi Ablízkou

text F#mnení žádnej Kainar dávnoC#m víme všichni že je vlastně HmhloupáDD/C#E

tak Aproč nám slzí oči neníEm přece vítrEm7 a kouř vzhůru Astoupá

AA je tu konec víkendu Ema všechno jakoEm7 v obráceným Afilmu

Akaždej si schová do kapsy ten Emžhavej uhlíkEm7 kterej ještě Azbyl muA

[: tenF#m uhlík to je jistota C#mže všední dny člověka neuHmmoříDD/C#E

čas Aod času se podívá a Emřekne: je to Em7dobrý ještě Ahoří :]