E
Z vojenské stanice, tam poblíž hranice
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu
H7
měl
a domek hliněnej s malými okny
z kterých mu mávala, když kolem s patrolou
E
jel
dítě spolu měli před Květnou nedělí
a vítr dětský pláč svou písní přehlušo
A
val
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
Když malá bývala, vždy ráda sedala
na kopci odkud vídávala z El Pasa
H7
zář
a vítr z večera plný těch světel
šeptal jí do svění a chladil jí horkou
E
tvář
jak poníka laso táhlo jí El Paso
a tátu prosila, aby ji tam někdy
A
vzal
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
A roky letěly, děvče už dospělý
rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu
H7
žít
otec když tvrdě spal, vzala svý šaty
a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu
E
skrýt
tam život začíná, červená kantýna
její smích orchestr honky - tonk přehlušo
A
val
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
Už není nevinná číšnice Feleena
už lásku od dneška do zítřka moc dobře
H7
zná
zná sliby pastorů, zlato prospektorů
a při tom se jí o jedný velký lásce
E
zdá
pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty
muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se
A
zdál
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
Z vojenské posádky dal se s ním do hádky
chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít
H7
chtěl
zvuky dvou výstřelů zazněly nocí
ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj
E
směr
stýská se Feleeně v červený kantýně
on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem
A
stál
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
Náboje u pasu, čekali v El Pasu
v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu
H7
přát
v sedle se naklonil tak nějak stranou
a mokrej rudej květ začal mít na prsou
E
znát
konec je naděje, na všecko pozdě je
Feleeno neplač a směj se jak já jsem se
A
smál
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
E
Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla
a zas se ozvala smrtící série
H7
ran
růže z jejích vlasů k pasu mu padla
a ticho rušil pak už jen křik divokejch
E
vran
pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích
vítr ho za nocí směrem od El Pasa
A
hnal
A
Ústa s barvou vína
E
a jméno Feleena
té dívce mexické
H7
osud tam do vínku
E
dal
