A
Před léty s úsměvem bloudíval Žižkovem
D
už starší pán andílci říkal dětem
A
kabát až na paty, vzpomínky odvátý
D
a jak byl sám, dárky chtěl dávat lidem
A
patřil k těm bezejmen co potkáš za rohem
D
a každej věděl hned, kdo je to andílek
A
Zůstal stát na schodech, to už se hlásil věk
D
chraptivej dech vobčas ho přepad kašel
A
výlohy obchodů, smály se důchodu
D
možná měl pech, možná svý štěstí našel
A
a jak se slehla zem, kvete strom nad hrobem
D
ten zůstal s ním, když člověk zapomněl
A
patřil k těm beze jmen, co potkáš za rohem
D
a každej věděl hned, kdo je to andílek
