Bílá kytka
Táborová
GChladná je tvoje tvář jak kámen vyryDtá
a bílá jak růže v stínu ukryGtá
Sejdi s hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu Dskal
sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout Gdál
GJsi kytka bílá, jak pod kamenem z rána vykveDtlá
a chladná jak padlý sníh je ruka Gtvá
Když slunce zář se večer schová za zelenou Dpláň
pak zčervenáš, až sevřu tvoji Gdlaň
GBílá už je jen kytka, co teď v klopě Dmám
a chladný už je jen plný vína džGbán
Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty Dzvou
a chlad tvých dlaní už zůstal vidiGnou
×
![chord]()