Vandráci jdou do nebe
Vlasta Redl
F#Vždycky jsem si G#mmyslel, že Hráj je velký F#jam,
něco mezi G#mWoodstockem a folkpaHrádou H/A#v HulíC#ně,
F#dav kolem G#mpiána a každá Hpíseň o F#něčem
G#ma spousta Hvína a H/A#holek na klíC#ně
A taky jsem věřil, že v ráji najdu tebe
a vůbec všechno, co jsem kdy kde ztratil,
a že tam napravím svoje kamení aspoň chlebem
a že vrátím dluhy, co jsem tady nezaplatil
A hodně jsem vzpomínal, co všechno by se dalo změnit,
a třídil minulost, jako by štěstí na tom stálo,
a pak v dálce zahřmělo a mně se v hlavě rozsvítilo
a došlo mi, že na ráj by toho bylo trochu málo
F#Protože Hráj, to je jen G#mobyčejný Bmsvět, kde platí D#mzákony,
G#mkde platí H/A#slovo a kde D#mplatí daný slib,
Hobyčejná G#mdůvěra v obyBmčejnou spraveD#mdlnost,
G#mobyčejná víra, že dooC#pravdy G#mbude zase lípD#m
A tak jsem se stal vandrákem na cestě do nebe,
vyhnali mě z domu, a tak jdu sám za sebe,
jedni na patníku sedí, druzí vracejí se zpět,
ptám se všech, jestli vědí, kde že to končí ten náš svět
A každý zná cestu správnou, každý mi dává x dobrých rad,
a všichni správným směrem rukou mávnou, že tudy se mám dát,
jenže každý ukazuje jinam a všichni chtějí pravdu mít,
jako kompas přímo z pólu, a já nevím, komu uvěřit
Protože ráj, to je obyčejný svět, kde platí, co kdo řek',
obyčejná důvěra, že dovoláš se pomoci,
obyčejná naděje, že se i na tvou nemoc hledá lék
a že tvůj svět není ledovec na jih plovoucí,
proč se tvářit, že máš v tom světě vlastní svět?
Vždyť ten náš svět, to je obyčejný ráj, jen bez té důvěry,
že na nás někdo myslí a chce pro nás jen to nej-,
náš svět, to je obyčejnej ráj, kde andělé jsou strážní
a kde má cenu jen to, co je na prodej
Kdybys F#měl cestu G#mstejnou a Hnemohl mě F#najít,
G#mdřív nebo Hpozději stejně C#sejdeme se v F#RaJi
G#mdřív nebo Hpozději stejně C#sejdeme se v F#RaJi