Tunel jménem čas
Hoboes
E G#m E A Am E F E
Těch strEašnejch vlaků, cG#mo se ženou E7kolejí tvejch sAnů,
těch Amasi už se nEezbavíš dF#7o posledních dH7nů,
a hvEězdy žhavejch G#muhlíků ti E7nikdy nedaj' sApát,
tvá drAmáha míří k tEunelu a Ftunel, ten má hlaEd.
Už Etolikrát ses G#mmašinfíry E7zkusil na toA ptát,
kdo Amnechal rokyE nejhezčí do F#7vozů nakládH7at,
proč Evlaky, co si G#mkaždou noc pod E7voknem laděj' Ahlas,
spolAmyká díra Ekamenná, Ftunel jménem EČas.
E G#m E A Am E F E
Co Evšechno vlaky G#mvodvezly, to E7jenom pán BůhA ví,
tvý Amstarý lásky,E mladej hlas a F#7slova bláhoH7vý,
a po Ekolejích G#mzmizela a E7padla za ní Aklec,
co bez Amtebe žít Enechtěla a Fžila nakoEnec.
A Ezvonky nočníchG#m nádraží i E7vítr na traAtích
a Amhonky-tonky Epiána a F#7uplakaný H7smích
a Epísničky a G#mšťastný míle E7na tulácký Apas
už Amspolkla díra Ekamenná, Ftunel jménem EČas.
E G#m E A Am E F E
Než Eposlední vlak G#modjede, a E7to už bude Azlý,
snad Amňákej minér Ešikovnej ten F#7tunel zavaH7lí
a Eveksl zpátky G#mpřehodí v tý E7chvíli akoArát,
i Amkapela se Eprobudí a Fzačne zase Ehrát.
Vlak v Enula-nula-G#mdvacetpět E7bude ten posledAní,
minAmér svou práci Enestačí dřív, F#7než se rozedH7ní,
ten Ekonec moh' bejt G#mveselej, jen E7nemít tenhleA kaz,
tu Amčernou díru Ekamennou, Ftunel jménem EČas.
E G#m E A Am E F E F E