Seděli jsme v zadní lavici
Pavel Dobeš
GbH7Db7GbDb7
GbSeděli jsme v zadníH7 laviGbci
GbDb7
Gbzouhar seděl po méH7 praviGbci
GbGb7
H7před Zouharem byla Běta
Gbpřede mnou seděla KvětaEb7
a Ab7já po zbývající Db7Zouharově leviGbci
GbH7Db7GbDb7
GbZouhar od Alžběty H7opisoval zveseGbla
GbDb7
Gbzatímco mi Květa H7totéž dáti nikdy nechtěGbla
GbGb7
H7útočil jsem na ni denně zas a znova
Gbměla pro mne jenom Eb7pohrdlivá slova
Ab7takže třída celá Db7skrze prsty na mne hleděGbla
GbDb7
Chtěl bych mít Gbpostavu jak orangutan
chtěl bych mít Db7výbušnost jak propanbutan
chtěl bych mít Db7svaly z ocele
aby mi Db7hrály na těGbleDb7
chtěl bych mít Gbvlastní Db7letadGblo
a všechno, Db7co by mne kdy napadlo
a kdyby Db7smůla se do mne obula
Ab7tak aby to Db7dobře dopadGblo
GbH7Db7GbDb7
O Gbpěknou řadu roků H7posunul se v čase Gbsvět
GbDb7
já Gbučivo jsem hltal, až H7doktorem jsem stal se Gbvěd
GbGb7
H7všechny svoje příjmy na knížku jsem dával
Gbfiguru jsem trápil, s Eb7činkami jsem spával
až mi Ab7jednoho dne v poště Db7na inzerát přišla odpoGbvěď
GbDb7
GbNěkolik dnů na to, H7byl jsem pozván na káGbvu
GbDb7
Gbobjektivně už vzato, H7nečekal jsem zábaGbvu
GbGb7
H7prozradit chci nyní, byla to táž Květa
Gbza kterou jsem seděl Eb7celá školní léta
Ab7brzy byla ruka, Db7jak se říká, v rukáGbvu
GbDb7
Postavu Gbmá, jak orangutan
mírně Db7vznětlivá, jak propanbutan
a když jsem Db7pohlédl do její postele
smály se Db7na mě čtyři děti veseGbléDb7
už ani Gbnevím, co Db7je to napadGblo
zvídaly Db7jestlipak mám vlastní letadlo
teď zpívá Db7po světě snad každá kytara
o tom, jak Ab7na body jsem Db7přehrál ZouhaGbra
padudy Gbdudaduda H7paDb7dam, Gbtam