Seděli jsme v zadní lavici
Pavel Dobeš
DG7A7DA7
DSeděli jsme v zadníG7 laviDci
DA7
Dzouhar seděl po méG7 praviDci
DD7
G7před Zouharem byla Běta
Dpřede mnou seděla KvětaH7
a E7já po zbývající A7Zouharově leviDci
DG7A7DA7
DZouhar od Alžběty G7opisoval zveseDla
DA7
Dzatímco mi Květa G7totéž dáti nikdy nechtěDla
DD7
G7útočil jsem na ni denně zas a znova
Dměla pro mne jenom H7pohrdlivá slova
E7takže třída celá A7skrze prsty na mne hleděDla
DA7
Chtěl bych mít Dpostavu jak orangutan
chtěl bych mít A7výbušnost jak propanbutan
chtěl bych mít A7svaly z ocele
aby mi A7hrály na těDleA7
chtěl bych mít Dvlastní A7letadDlo
a všechno, A7co by mne kdy napadlo
a kdyby A7smůla se do mne obula
E7tak aby to A7dobře dopadDlo
DG7A7DA7
O Dpěknou řadu roků G7posunul se v čase Dsvět
DA7
já Dučivo jsem hltal, až G7doktorem jsem stal se Dvěd
DD7
G7všechny svoje příjmy na knížku jsem dával
Dfiguru jsem trápil, s H7činkami jsem spával
až mi E7jednoho dne v poště A7na inzerát přišla odpoDvěď
DA7
DNěkolik dnů na to, G7byl jsem pozván na káDvu
DA7
Dobjektivně už vzato, G7nečekal jsem zábaDvu
DD7
G7prozradit chci nyní, byla to táž Květa
Dza kterou jsem seděl H7celá školní léta
E7brzy byla ruka, A7jak se říká, v rukáDvu
DA7
Postavu Dmá, jak orangutan
mírně A7vznětlivá, jak propanbutan
a když jsem A7pohlédl do její postele
smály se A7na mě čtyři děti veseDléA7
už ani Dnevím, co A7je to napadDlo
zvídaly A7jestlipak mám vlastní letadlo
teď zpívá A7po světě snad každá kytara
o tom, jak E7na body jsem A7přehrál ZouhaDra
padudy Ddudaduda G7paA7dam, Dtam
