Samota
Wabi Daněk, Miki Ryvola
ANa tváři mech mám A7z dalekejch cest tam Ddo hor a údoAlí.
E7Z košile mám jenom cár,
ze smečky Dzbylo psů pár,
co bude E7dál, mi nikdo nepoAví.
AV kapse mám prach A7vodřenej z mincí, Dkterý jsem proděAlal.
Já jenom E7samotu znám,
tak sakra Dco dělat mám,
abych měl E7jednou na pořádnej Aflám.A7
DA tak vždy zůstaneš E7sám, niAkdo ti nepoF#mví,
jak máš Džít, aE7bys byl miloAván.A7
A tak vždy Dzůstaneš E7sám a Akoláč medoF#mvý
za tebe Dsní KaE7pitán KorkoArán.
ADo tváře čas mi A7hlubokou brázdu Dsamotou vyrejAvá.
Tělo E7je rozeschlej prám,
když pluješ Dstále jen sám,
co je ti E7platný, že jsi Akapitán.A7
ADo zrzavejch A7strun svýho banja Ddávno jsem nezahArál.
Že jsem E7byl stále jen sám,
v srdci Dmám nejeden šrám,
život je E7tvrdej i když jsi Akapitán.A7
