Am
Spatřil jsem kometu, oblohou letěla,
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela,
Dm
zmizela jako laň
G7
u lesa v remízku,
C
v očích mi zbylo jen p
E7
ár žlutých penízků.
Am
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem,
až příště přiletí, my už tu nebudem,
Dm
my už tu nebudem,
G7
ach, pýcho marnivá,
C
spatřil jsem kometu, cht
E7
ěl jsem jí zazpívat.
Am
O vodě, o trávě,
Dm
o lese,
G7
o smrti, se kterou smířit n
C
ejde se
E7
Am
o lásce, o zradě,
Dm
o světě
E
a o všech lidech, co kd
E7
y žili na téhle pl
Am
anetě.
Am
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny,
pan Kepler rozepsal nebeské zákony,
Dm
hledal, až nalezl v
G7
hvězdářských triedrech
C
tajemství, která teď n
E7
eseme na bedrech.
Am
Velká a odvěká tajemství přírody,
že jenom z člověka člověk se narodí,
Dm
že kořen s větvemi ve
G7
strom se spojuje
C
a krev našich nadějí v
E7
esmírem putuje.
Am
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
zpod rukou umělce, který už nežije,
Dm
šplhal jsem do nebe, cht
G7
ěl jsem ji osahat,
C
marnost mne vysvlékla c
E7
elého donaha.
Am
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru,
Dm
až příště přiletí,
G7
ach, pýcho marnivá,
C
my už tu nebudem, ale j
E7
iný jí zazpívá.
Am
O vodě, o trávě,
Dm
o lese,
G7
o smrti, se kterou smířit n
C
ejde se
E7
Am
o lásce, o zradě,
Dm
o světě,
E
bude to písnička o n
E7
ás a kome
Am
tě ...
