Dva havrani
Asonance
Když jsem se z Empole DvraEmcela,
dva havraEmny jsem DslyEmšela,
jak jeden Gdruhého se ptáD:
kdo dneska EmvečeDři nám Emdá?
kdo dneska EmvečeDři nám Emdá?
Ten první k Emdruhému se DotoEmčil
a černým křídlem Emcestu DnaznaEmčil,
krhavým zrakem k lesu hledDěl
a takto jeEmmu DodpoEmvěděl
a takto jeEmmu DodpoEmvěděl:
Za starým Emnáspem, v trávě DschouleEmný,
tam leží rytíř Emv boji DzraněEmný
a nikdo Gneví, že umíDrá,
jen jeho Emkůň a Djeho Emmilá.
Jen jeho Emkůň a Djeho Emmilá."
"Jeho Emkůň dávno po leDsích běEmhá
a jeho milá Emuž jiDného Emmá,
už pro nás Gbude dosti mísDta,
hostina Emnaše Duž se Emchystá.
Hostina Emnaše Duž se Emchystá."
"Na jeho Embílé tváře DuseEmdnem
a jeho modré Emoči DvykloEmvem,
a až se Gmasa nasyDtíme,
z vlasů si Emhnízdo DpostaEmvíme.
Z vlasů si Emhnízdo DpostaEmvíme"