Dva havrani
Asonance
Když jsem se z Dmpole CvraDmcela,
dva havraDmny jsem CslyDmšela,
jak jeden Fdruhého se ptáC:
kdo dneska DmvečeCři nám Dmdá?
kdo dneska DmvečeCři nám Dmdá?
Ten první k Dmdruhému se CotoDmčil
a černým křídlem Dmcestu CnaznaDmčil,
krhavým zrakem k lesu hledCěl
a takto jeDmmu CodpoDmvěděl
a takto jeDmmu CodpoDmvěděl:
Za starým Dmnáspem, v trávě CschouleDmný,
tam leží rytíř Dmv boji CzraněDmný
a nikdo Fneví, že umíCrá,
jen jeho Dmkůň a Cjeho Dmmilá.
Jen jeho Dmkůň a Cjeho Dmmilá."
"Jeho Dmkůň dávno po leCsích běDmhá
a jeho milá Dmuž jiCného Dmmá,
už pro nás Fbude dosti mísCta,
hostina Dmnaše Cuž se Dmchystá.
Hostina Dmnaše Cuž se Dmchystá."
"Na jeho Dmbílé tváře CuseDmdnem
a jeho modré Dmoči CvykloDmvem,
a až se Fmasa nasyCtíme,
z vlasů si Dmhnízdo CpostaDmvíme.
Z vlasů si Dmhnízdo CpostaDmvíme"