Dopis do nebe
Jan Nedvěd
EAH
EAH
Přišla Echvíle, kdy Hdéšť smutných Amyšlenek bloudilH
spíš než Esmutných spíš Apravdivých jenH
něco Etěžké jako Hsvědomí ono to Asvědomí jeH
dopis Edo nebe velké Apravdy a hříchH
Černý Etabule mrakHů a bílý Asvětýlka hvězdH
a moudrý Ezákony Alidství a Hprávo a čest
všechno Euvnitř je psánoH a dáno Ana pospas všemH
jenom Eodplata patAří Hjenom mě jen
Tak mi Eodpusť když Hmůžeš, já vím Amusím jen Hchtít
jestli Esliby chceš zkuAsím, co Huměl bych být
snad ti Ezůstanu Hvěrnej, až budu Autíkat z Hcest
až pravda Enad láskou Abude chtít vésHt
Přišla Echvíle kdy Hodraz tvoří Aprůzračné jáH
kdy se Evymlouvat Anejde říkat Hco se jen zdá
i ty Enejzazší Hkouty myšlenek, Akdo líp kdo Hzná
Ezoufalost Aúniků Hnepomáhá
Tak mi Eodpusť když Hmůžeš, já vím Amusím jen chtítH
jestli Esliby chceš Azkusím, co Huměl bych být
snad ti Ezůstanu Hvěrnej, až budu Autíkat z Hcest
až pravda Enad láskou Abude chtít véstH
EHAH
EAH
EHAH
EAH
Tak mi Eodpusť když Hmůžeš, já vím Amusím jen Hchtít
jestli Esliby chceš Azkusím, co Huměl bych být
snad ti Ezůstanu Hvěrnej, až budu Autíkat z Hcest
až pravda Enad láskou Abude chtít véHst
Tak mi Eodpusť když Amůžeš, já Hvím
tak mi Eodpusť když Amůžeš, ne, HnevímE
×
![chord]()