Dopis do nebe

Jan Nedvěd

E

A

H

E

A

H

Přišla

E

chvíle, kdy

H

déšť smutných

A

myšlenek bloudil

H

spíš než

E

smutných spíš

A

pravdivých jen

H

něco

E

těžké jako

H

svědomí ono to

A

svědomí je

H

dopis

E

do nebe velké

A

pravdy a hřích

H

Černý

E

tabule mrak

H

ů a bílý

A

světýlka hvězd

H

a moudrý

E

zákony

A

lidství a

H

právo a čest

všechno

E

uvnitř je psáno

H

a dáno

A

na pospas všem

H

jenom

E

odplata pat

A

ří

H

jenom mě jen

Tak mi

E

odpusť když

H

můžeš, já vím

A

musím jen

H

chtít

jestli

E

sliby chceš zku

A

sím, co

H

uměl bych být

snad ti

E

zůstanu

H

věrnej, až budu

A

utíkat z

H

cest

až pravda

E

nad láskou

A

bude chtít vés

H

t

Přišla

E

chvíle kdy

H

odraz tvoří

A

průzračné já

H

kdy se

E

vymlouvat

A

nejde říkat

H

co se jen zdá

i ty

E

nejzazší

H

kouty myšlenek,

A

kdo líp kdo

H

zná

E

zoufalost

A

úniků

H

nepomáhá

Tak mi

E

odpusť když

H

můžeš, já vím

A

musím jen chtít

H

jestli

E

sliby chceš

A

zkusím, co

H

uměl bych být

snad ti

E

zůstanu

H

věrnej, až budu

A

utíkat z

H

cest

až pravda

E

nad láskou

A

bude chtít vést

H

E

H

A

H

E

A

H

E

H

A

H

E

A

H

Tak mi

E

odpusť když

H

můžeš, já vím

A

musím jen

H

chtít

jestli

E

sliby chceš

A

zkusím, co

H

uměl bych být

snad ti

E

zůstanu

H

věrnej, až budu

A

utíkat z

H

cest

až pravda

E

nad láskou

A

bude chtít vé

H

st

Tak mi

E

odpusť když

A

můžeš, já

H

vím

tak mi

E

odpusť když

A

můžeš, ne,

H

nevím

E

chord