Plachetnice

Karel Plíhal

AmEmAmEm

AmPo obloze vítr žene Emstovky bílých plachetnicAm

C potopí se bezeGjmenné, Cnezbude z nich vůbec E7nic

Fjsou to rodné Gsestry písní, Ckteré kdysi zazněE7ly

Ampolechtaly, Dmpohladily, Ama pak někam EzmizelyAmEm

AmJednou z nich je píseň tato, Emjachta zvíci deset Amstop

C veze slova, Gšperky, zlato, neboť Ckapitán je E7trochu snob

Fsnědl všechnu mouGdrost dneška, Ca tak je mírně otyE7lý

Amproto jachta Dmjede ztěžka Amna konci té EflotilyAmEm

Ale on Amsměje se mi: Karle, hele, Emco bys pouštěl do gaAmtí

Cpojedeme zase Gv čele, jen Cco se vítr obráE7tí

a Ftak se ženem do Gzáhuby a Cza zvuků garmoE7šky

Amvylézají Dmz podpalubí Amkrysy, spojky, EpředloAmžky