Vrba

Jan Nedvěd

ADA

Jsi Amalý můj zvyk, jsi na koncích křik

jsi Adar, co mi Bůh v tichém padání do listů Ddal, hrAej

jsi Ana přání svět, jsi lilie květ

tak Anevinně krásná, až do konců světa jsem Dstál, hrAej

A Edrž mě co nejblíž, já tak bojím se času, já Ana hlasu z nebe slyšel o vrbě hrát

a Ebyla tak smuteční a já si ji nevšim a Dchtěla mě Aza ruku brEát

AJak láska poprvé, vždyť to jsi ty

to Atěla se setkala, copak nám šeptala, Dvíš, hrAej

Ajak láska podruhé, jak zkousané rty

Abyla jsi bez dechu a já myslel, že asi spDíš, hrAej

A Edrž mě co nejblíž, já tak bojím se času, já Ana hlasu z nebe slyšel o vrbě hrát

a Ebyla tak smuteční a já si ji nevšim a Dchtěla mě Aza ruku brEát

Jsi Amalý můj zvyk, jsi na koncích křik

jsi Adar, co mi Bůh v tichém padání do vlasů Ddal, hrAej