Špína
Karel Plíhal
Špína je Ebvelmi Brelativní pojemEb
někdo je čiGmstej, i když Cmpáchne třeba hnoBjem
někomu nepoFmmůžou mejdla ani CmlouhyAb
kam sáhne, Ebvšude dělá Bčerný šmouEbhyB
Čistej i špinaEbvej se Bpotkáváme denněEb
čistej i špiGmnavej si Cmdenně ruku poBdá
bojím se Fmšpíny, proto žiju v karaCmnténěAb
ač spousta Ebpochybností Bve mně hlodáEbB
Bojím se náEbkazy, či Bnechci kazit druhýEb
jsem ještě čiGmstej, nebo Cmuž mám v duši Bskládku?
tak hledím na Fmpapír a vztekle lámu tuhyCmAb
nejspíš to Ebvezmu pěkně Bod začátkuEbB
Člověk se naroEbdí, je Bvoňavej a Ebčistej
plínky se vyGmvaří a Cmzbytek spraví oBlej
proto je malej Fmčlověk sám sebou tak CmjistejAb
a velcí, Ebti si na nějB nedovolejEbB'
Jen trošku Ebvyroste, tak Bpřekvapeně zjiEbstí
že na tom neGmjhůř budou Cmprávě lidé čiBstí
kdekdo je poFmšpiní a pak si ruce mejeCmAb
a špína Ebv duši, ta se Bhravě skrejeEbB
A proto zaEbčíná žít Bpodle těchto Ebzásad
pochopí, Gmkdy je třeba truCmchlit, a kdy Bjásat
a čistou praFmvdu denně krmí hrstí mouCmruAb
aby se lépe Ebvešla Bdo žentouruEbB
Čistej i špiEbnavej se Bkoupáme a Ebmejem
ve vanách Gmzbyde po všech Cmstejně kalná vodaB
ty sračky Fmpřekryjeme drahým intimCmsprayemAb
a každej Ebkaždýmu zas Bruku podáCmAb
a každej Ebkaždýmu zas Bruku podáAbEb