Jarmila
Pavel Dobeš
GbBmDb7GbDb7
GbJarmila vždycky mi Bmradila
abych Db7pracovní dobu dodrGbželDb7
Gbdneska mně ale Bmnáramně
táhlo Db7domů, a tak jsem prostě Gbšel
EbmJarmila má totiž dneska narozeniny
Db7proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny
na stole Gbsklenice, smích slyšet z Bmložnice
v předsíni Db7stojí pánské střeGbvíceDb7
GbVytahuji z aktovky Bmkvětiny
uvažuDb7ji, kdo asi přijel z rodiGbnyDb7
Gbtipuji nejspíše Bmna strýce
kdo jiný Db7měl by přístup až do ložniGbce
EbmKdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny
Db7vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný
v ruce mám Gbkytici, už stojím v Bmložnici
vidím, že Db7nevymřem po přesliGbci, Db7kdepak
GbJejda, není to Bmstrejda
Františku, Db7ty máš boty úplně jak GbonDb7
přičemž Gbnechávám prostor Bmúvahám
vyhleDb7dávám optimální Gbtón
Ebmkterým bych oba dva jednak pohanil
Db7přitom abych nikoho slovem nezranil
takže jsem Gbchvíli stál, pak říkám: "BmKrucinál,
tebe bych, Db7soudruhu, tady nehleGbdal."Db7
Dodnes mě Gbmrzí, že jsem byl Bmdrzý
a že jsem Db7pracovní kázeň poruGbšilDb7
dřív než o Gbhodinu vypnul jsem Bmmašinu
čímž jsem Db7rozdělanou práci přeGbrušil
EbmOba si mě postavili na kobereček
Db7a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem si za rámeček
Gbz nevěry nedělám Bmzávěry
mrzí mě, Db7že jsem u nich pozbyl důvěGbryDb7Gb