Bílej sníh
Táborová
Když Avítr se zmítá a Ebuší do Aoken
a Dsníh kolem lítá, mě všechno táhne Aven
tam Ddo hor směrem severním, kde ledová je Apláň
kde tátu s jeho spřežením už Ekryje bílá Astráň
Tam Amísto stromů k nebi ční Epahýly kameAní
tam Dstovky mil nekonečný a žadný staveAní
jen Dvítr šlehá do očí, do tváří pálí Amráz
a jinovatka v obočí a Ekolem z ledu Ahráz
Jen Astín kopců v dáli
a Dvítr co pálí
Aten mýho tátu
každej Eden připomíAná
APět psů, jedny sáně a Epřed ním dvěstě Amil
tak Ddo té bílý pláně můj táta vyraAzil
jen Dpár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po saAnich
i zbytky jeho šlépějí však Ebrzo přikryl Asníh
AA od té doby sedmkrát už Epřešel Štědrej Aden,
ten Dvečer chodím pozdě spát a k ránu mívám Asen
že až Dze stromů sejde sníh a ledy začnou Atát
pak jako tenkrát ve dveřích Emůj táta bude Astát
Jen Astín kopců v dáli
a Dvítr co pálí
Aten mýho tátu
každej Eden připomíAná