Bílej sníh
Táborová
Když Dvítr se zmítá a Abuší do Doken
a Gsníh kolem lítá, mě všechno táhne Dven
tam Gdo hor směrem severním, kde ledová je Dpláň
kde tátu s jeho spřežením už Akryje bílá Dstráň
Tam Dmísto stromů k nebi ční Apahýly kameDní
tam Gstovky mil nekonečný a žadný staveDní
jen Gvítr šlehá do očí, do tváří pálí Dmráz
a jinovatka v obočí a Akolem z ledu Dhráz
Jen Dstín kopců v dáli
a Gvítr co pálí
Dten mýho tátu
každej Aden připomíDná
DPět psů, jedny sáně a Apřed ním dvěstě Dmil
tak Gdo té bílý pláně můj táta vyraDzil
jen Gpár vyjetých kolejí zbylo tenkrát po saDnich
i zbytky jeho šlépějí však Abrzo přikryl Dsníh
DA od té doby sedmkrát už Apřešel Štědrej Dden,
ten Gvečer chodím pozdě spát a k ránu mívám Dsen
že až Gze stromů sejde sníh a ledy začnou Dtát
pak jako tenkrát ve dveřích Amůj táta bude Dstát
Jen Dstín kopců v dáli
a Gvítr co pálí
Dten mýho tátu
každej Aden připomíDná