Bílá kytka
Táborová
DChladná je tvoje tvář jak kámen vyryAtá
a bílá jak růže v stínu ukryDtá
Sejdi s hor dolů ať ztratí tvoje tvář barvu Askal
sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout Ddál
DJsi kytka bílá, jak pod kamenem z rána vykveAtlá
a chladná jak padlý sníh je ruka Dtvá
Když slunce zář se večer schová za zelenou Apláň
pak zčervenáš, až sevřu tvoji Ddlaň
DBílá už je jen kytka, co teď v klopě Amám
a chladný už je jen plný vína džDbán
Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty Azvou
a chlad tvých dlaní už zůstal vidiDnou