Až na vrcholky hor

Věra Martinová

D

F

G

D

D

Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel

Em

sám

to

A

hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě

D

znám

prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno

Em

zim

a

A

bylo to z lásky, mé

G

zoufalé lásky, ne k

D

nim

Tak

D

našla jsem sílu a odvahu vzhůru

Em

jít

a s

A

tebou se toulat a kousek té pýchy jim

D

vzít

i ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to

Em

vím

že

A

bylo to z lásky, mé

G

zoufalé lásky, ne k

D

nim

Až na vrcholky

Em

hor,

A

kde slyšíš vítr

D

hrát

Hm

do kraje skalních

Em

měst i hnízd i

A

hvězd a zatoulaných

D

stád

až na vrcholky

Em

hor /na vrcholky

A

hor/ , jsme vyšli ty a

G

já a

D

já

to

G

všechno tak dávno, tak

A

dávno, tak dávno se

D

zdá

Už

D

přestal ses toulat a neujdeš cesty

Em

kus

a

A

nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj

D

vůz

a mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s

Em

tím

mně

A

zůstala láska, ta

G

nádherná láska jen k

D

nim

Až na vrcholky

Em

hor,

A

kde slyšíš vítr

D

hrát

Hm

nad čáru obla

Em

ků až tam, až

A

tam, kde sníh se bojí

D

tát

až na vrcholky

Em

hor /na vrcholky

A

hor/ už vyjdu jenom

G

já, jen

D

já

a

G

všechno tak dávno, tak

A

dávno, tak dávno se

D

zdá

až na vrcholky

Em

hor /na vrcholky

A

hor/, už vyjdu jenom

G

já, jen

D

já

a

G

všechno tak dávno, tak

A

dávno, hodně dávno se

D

zdá...

F

G

D

chord